Jan Jeřábek

Klára G. Romanová se narodila v roce 1881 v Budapešti. Pocházela z lékařské rodiny, která však nepodporovala studium medicíny u žen a tak se postupně zaměřila na oblast psychologie, zvláště na její fyziologické a neurologické souvislosti. V Berlíně se stala výzkumnou asistentkou Kurta Lewina, zakladatele sociální psychologie a představitele  gestalt teorie. Později byla zvolena za členku Maďarské psychologické společnosti a v roce 1930 založila Maďarský institut pro výzkum rukopisu.  Stala se také vyhledávaným soudním znalcem v oblasti psaného písma. Zabývala se přitom zvláště případy mladistvých delikventů.  Pro účely výzkumů fyziologických aspektů procesu psaní zkonstruovala přístroj grafodyn, který měří intenzitu a změny napětí při psacím procesu. Tento přístroj využívala zvláště při rozsáhlých výzkumech dětského písma, v rámci nichž zkoumala především mentální vývoj a různé aspekty procesu dospívání.  V roce 1947 začala působit ve Spojených státech, kde vyučovala čtrnáct let grafologii na New School of Social Research v New Yorku. Bylo to poprvé, kdy renomovaná americká univerzita nabízela grafologické kurzy se zápočtem.

V roce 1952 vychází dnes již klasická publikace Rukopis-klíč k osobnosti, která představila její grafologickou metodu širší veřejnosti. Také ve Spojených státech pokračovala ve svých četných výzkumech a posílila svůj status uznávané odbornice na problematiku poruch řeči a psaného písma. Její pravděpodobně nejvlivnější prací je Encyklopedy of the Written Word, která vyšla v roce 1968. V rámci této publikace chápe grafologii jako důležitý aspekt toho, co považovala za jeden z nejdůležitějších lidských objevů vůbec, a sice objev psaného slova. Zemřela v roce 1962 v Zurichu.